sobota 2. ledna 2016

Tak to jsme my!

Ahoj, vítám vás na našem blogu. Ráda bych vám představila hlavní aktéry a moje miláčky ...

Bertík


Vezmu to od nejstaršího člena naší smečky - BERTÍKA. Bertíka jsme si koupili na tržnici - no už je to tak :-) Psal se rok 2005. Přesně si teď nepamatuji, kde jsme to byli, ale vím stoprocentně, že to bylo někdy kolem Pálení čarodějnic a také vím, že už bych do toho nikdy nešla ikdyž Bertík je miláček. Nicméně jsme si s tímhle čertiskem užili své. Pořídili jsme si ho protože to měl být maličký trpasličí pinč, v dospělosti měl vážit cca 5 kg a měl být milý společníkem do našeho bytu v paneláku. No jo jenže to nám Bertík hodně rychle vysvětlil.

Zprvu to byla taková malá kulička, která pořád jenom spinkala, ale jak rostl začal vymýšlet lumpárny a nebylo dne kdy jsme mysleli, že nám z něho vypadají vlasy nebo alespoň slezou nehty ze sava, kterým jsme museli často uklízet po příchodu domů. A váha Bertíka? Zdaleka ne 5 kg, ale 10 - malý dobrman :-))

Bertík si moc rád hrál v koši s odpadky. Dával jasné signály v podobě exkrementů na stole a kalužiček po podlaze, že doma sám být prostě nechce . A ikdyž jsme vymysleli všelijaké zábrany po bytě, aby se nedostal do problémového sektoru. On ty zábrany nějaký zázrakem přeskočil a po našem příchodu se tvářil jakoby během té doby co byl doma sám přilítli Ufoni a udělali bordel v kuchyni, protože on je přeci příliš malý na to, aby se dostal přes tu vysokou zábranu :-) No teď už se tomu směju, ale tenkrát to byla muka. Dokonce nám jednou snědl celou Vánoční čokoládovou kolekci, kterou jsme měli pověšenou na stromečku a hádejte co? On to nějakým způsobem rozbalil tak, že to nebylo ani poznat, že už tam ten bonbon není. Bertík i přesto, že snědl takové čokolády je zdravý a plný energie.

Bertík z toho naštěstí nakonec vyrostl a vše se zlomilo ve chvíli, kdy jsme se přestěhovali do rodinného domu, kde mu dali pěknou školu také kočičky :-) Ale když na to přijde pořád ještě umí vymyslet pořádnou bejkárnu..

Brie


Brienka se narodila 17. listopadu 2007 v chovatelské stanici Pouštní vítr (Praha). Byla to taková zlatá boubelatá psí holčička, kterou si mamka vysnila. Chtěla totiž pejska "k baráčku" a tak přečetla všemožné i nemožné a nakonec se rozhodla pro Zlatého retrívra. Výborná volba. Brie je neskutečně chytrá, milá a ...děsně tvrdohlavá :-)) Dodnes ignoruje povel "k noze", protože tenhle povel ji přijde prostě k ničemu a ona by se radši na vodítku uškrtila. Je fakt, že jsem velkou námahou zjistila jak na ní, aby alespoň v situacích, kdy je to potřeba opravdu u nohy šla. Jenže ona je prostě živel, taková lesní divoženka. Miluje volné pobýhání po lese, palmsky a samozřejmě mazlení. Na to, jaká je to "palice", je až neskutečně moc empatická a když jsem kolikrát byla na dně, Brie ke mě přišla a tak dlouho otravovala až jsem si jí musela vzít do klína a mazlit ji. Také miluje česání a to jakože hodně - okamžitě při vyndání kartáče hodí polohu mrtvolky a snad ani nedýchá. Ona je někdy tak křehká a v dalším momentě byste z ní nejradši udělali pět malých do školky. Je neskutečná, ale právě proto jí tak miluju!
Brinuška má úspěšně za sebou několik výstav a zkoušky OVVR. No a je to také maminka a dokonce už i babička :-)

Inez


Inez je prostě moje miminko, můj narozeninový dárek, moje láska. Inezka se narodila 13.března 2009 v chovatelské stanici Od Tří jasanů. Inezku jsem dostala k narozeninám, protože jsem někde na nějaké umísťovací výstavě zahlédla labradora a neskutečně se mi líbil - povaha toho psa, vzhled a to že tahle rasa je naprosto úžasná. To se mi také u Inez vše potvrdilo. Nejde snad ani slovy popsat jak je milá, chytrá, nekonfliktní, milující a oddaná. Od malička jsem si ji cvičila a všude ji sebou tahala. Byla jsem z ní tak nadšená, že jsem snad ani nechtěla, aby si ji někdo hladil :-) A Inez mi to teď v dospělosti vrací, je to jak se říká "mamánek". Hrozně rychle se vždy všemu naučila až jsem si kolikrát říkala, že je to nemožné. Několik let už spolu působíme jako canisterapeutický tým, což tedy obroskou měrou učí moji maličkost. Ikdyž mi občas utečou nervy a na Inez křiknu, chvilku na to přijde a odrovná mě tím svým kukučem. Nejradši ze všeho "papká" je to taková popelnička a jakmile jí něco nabídnete šup a je to pryč. Podařilo se nám alespoň naučit, že venku to nejdříve musí přinést ukázat (vždy vyměníme za pamlsek) a že ze stolu se jídlo brát nesmí. I v tomhle věku se stále chová jako štěňátko a ráda by si hrála. Brie a Bertík proto občas moc pochopení nemají a tak když to naší Inez chytne, Bertík mi skáče na záda a Brie se mi schovává pod nohama a škrábe mě packou, abych to pometlo nějak zkrotila. Jako jediná z těch tří chlupáčků je opravdu hravá. Brie je oproti ní takový autista a Bertík, ikdyž se čas od času nechá zlákat na nějaké to škádlení je pod tíhou tlapek Inez občas donucen utéct. Inezka je také vášnivý aportér, několikrát uspěla na výstavách (dokonce i pohár máme doma) a prošla zkoušky OVVR v I.ceně s plným počtem bodů.

Všechny tři bych bránila vlastním tělem a nikdy bych je nedala. Každý z nich je jiný, každý má své klady i zápory, ale jsou to prostě Kulíšci s obrovským srdíčkem!


Alísek


V neposlední řadě bych vám ráda ještě přestavila svého kočičího prince Alejandra. Alísek se narodil 8.června 2011 přímo u nás doma, tedy v mamky chovatelské stanici Oristar. Je to statný ragdoll kocourek s krásnou krémovou barvičkou a obříma modrýma očkama. Je to domácí lenoch a povaleč, mazlivý a přítulný miláček. Je to prostě kocour do nepohody, který je až přehnaně čistotný a abnormálně hodný (za což jsem tedy moc ráda). Alísek neměl nikdy žádné tendence něco ničit nebo být agresivní. Je hodně vyrovnaný a miluje koťátka, vždy když doma byla delší dobu nějaká koťátka prošla Alískovou školou. Náš pan kocour byl na výstavě vždy za hvězdu ipřesto, že na něm bylo jasně vidět co si o těchto akcích myslí :-)) Je to úžasňák a nejšťastnější jsem když si spolu lehneme do postele Alísek se ke mě přitiskne a spokojeně vrní...