čtvrtek 18. února 2016

Pomocné tlapky o.p.s.

Dnes bych vám ráda napsala něco málo o organizaci Pomocné tlapky, kam se i tento rok chystáme s Inez na přezkoušení, abychom mohli dále působit jako canisterapeutický tým.

Pomocné tlapky jsou obecně prospěšnou společností, která byla založena roku 2001 panem Jiřím Tomášů, paní Hanou Pirnerovou a Michaelou Freeman. Zabývají se především chovem, předvýchovou a výcvikem asistenčních psů. Vycvičené pejsky pak dávají handicapovaným lidem, kterým pejsek pomáhá při každodenních činnostech. Organizace se také věnuje výcviku vodících psů pro nevidomé a v neposlední řadě také canisterapii. Pomocné tlapky se též soustředí na osvětu v problematice soužití zdravých a handicapovaných lidí a využití asistenčních psů při integraci do společnosti. Pořádají nejrůznější besedy, ukázky pro veřejnost a akce pro tělesně postižené. Pomocné tlapky o.p.s. spolupracují se zahraničními organizacemi jako je ADI, IAADP a Delta Society.


A teď něco málo k samotné canisterapii u Pomocných tlapek. Zkoušky se konají v Třemošné a pro nás jsou to krásné, odpočinkové zkoušky plné radosti a lásky k pejskům. Na kurzu/zkouškách vždy poznáme spousty nových super lidiček a rozhodčí nebo posuzovatelé (teď nevím jak to nazvat) jsou  moc fajn lidé, kteří své práci rozumí a dělají ji opravdu s láskou.

Při zkoušce musíte projít několik disciplín, které prověří, zda je váš pejsek vhodný ke canisterapii. Testuje se povaha psa, poslušnost, ale i vztah mezi psovodem a psem.

Kurzem získáte pravomoce jako canisasistent, což je velmi důležité vědět a mít to na paměti! Co to vlastně obnáší?

Canisasistent - proškolený laik může samostatně provozovat společenskou činnost tedy tzv. aktivity za pomoci psa (AAA) v prostředí, kde se dokáže snadno dorozumět s klienty a kde mají klienti normální předvídatelné chování, v takovém případě stačí, když personál bude pouze přihlížet. Rozhodně ale jako canisasistent nemáte pravomoce k tomu, aby jste jakkoliv manipulovali s klientem, při tom už musí asistovat odborný personál, který klienta důvěrně zná (osobní údaje, diagnóza, anamnéza). Samostatně se můžete také věnovat osvětě (přednášky) třeba na školách.

Canisasistent - profesionál je člověk, který je odborníkem ve svém oboru a chce použít canisterapii ve své praxi. Do této skupiny patří sociální pracovníci, sestry, fyzioterapeuté, speciální pedagogové a další odborníci vzdělaní v sociálních, zdravotnických nebo pedagogických oborech. Kam se řadím také já. V takovém případě už můžete s klientem více pracovat samostatně a je vlastně na vašem zvážení, zda-li potřebujete k sobě ještě osobu, která vám např. pomůže s klientem při polohování. Já osobně jsem radši když právě při polohování dětiček mám u sebe rodiče. Přeci jen dítě znají o něco lépe a v případě handicapovaných dětí to bývá hodně důležité. Nicméně jak to vlastně probíhá a jaké máme už zkušenosti vám napíšu zase jindy :-)

Smyslem a cílem zkoušek je především tedy vyřadit pejsky, kteří se z nějakého důvodu pro canisterapii nehodí. Například nejeví zájem o kontakt s lidmi, projevují se agresivně a nebo také vyřadit psovody, kteří se nechovají ke psu tak jak by měli.
Na nás působí zkoušky velmi přátelsky a nikdy se mi nestalo, ikdyž třeba byl pejsek podrážděný nebo něco, že by nějakým způsobem posuzovatelé psovoda před ostatními ponižovali nebo něco podobného. Naopak si jej vzali stranou a snažili se mu vysvětlit, jak se psem dále pracovat a na co se zaměřit. Takže se nemáte čeho bát :-)

Pokud chcete jít ale ještě dál...

Dalším takovým stupněm v canisterapii je opravdu právoplatný CANISTERAPEUT, takových lidí není mnoho. V případě, že chcete být canisterapeutem musíte splnit předchozí stupně canisasistenta a mít dlouhodobou praxi. Minimální vzdělání odpovídá 220 hodinám teorie a 40 hodinám praxe. V Pomocných t. se takové vzdělávání řeší individuálně, ale uznat se dá i vzdělání získané u jiných organizací.

Pak je tu ještě mentor který má dlouhodobou praxi a je ochoten učit nováčky.

My jsme si vestičku poprvé nasadili na Jaře 2013, ale mé samostudium canisterapie začalo už někdy v roce 2009, takže ta cesta byla dlouhá a ještě bude, protože je stále čemu se učit a nás to s Inez moc baví :-)



Část textu je převzatý z oficiálních stránek Pomocné tlapky o.p.s.

K.